…aneb jak jsem poslala své oocyty do světa (vajíčka od slepiček to nebyla:)).

Tento článek je pro všechny váhající ženy, které by chtěly pomoci přivést ke štěstí alespoň jeden neplodný pár.

Takhle nějak vypadaly moje vaječníky před punkcí…ale začnu hezky od začátku.

Možná o mě víte, že jsem letos podstoupila abdominoplastiku a s tím bylo spojeno symbolické uzavření mého plodného lůna. Byl to tedy delší proces, kdy jsme s manželem uvažovali, jestli chceme mít další děti. Máme tři krásné holky jako lusky a setkáváme se tudíž často s dotazy typu – nezkusíte ještě toho chlapečka? Ne, děkujeme pěkně, ale cítíme, že náš pohár lásky a trpělivosti už tak dost přetéká… 😀

Takže mě napadlo, když už svoje vajíčka nevyužiju, proč je nechat zbytečně projít záruční lhůtou? Třeba by se mohly ještě někomu hodit a přinést mu vysněné miminko…

V České republice neplodnost každým rokem roste a nyní postihuje asi 15 procent párů, to je šokující… Ne každá žena to má bohužel tak, že ji stačí, aby na ni chlap kýchnul a je v tom. Některé se snaží roky a jsou z toho psychicky i fyzicky na dně. Jak žena, tak i muž. Mám kolem sebe dost párů, kterým dárci spermií nebo oocytů změnili život a díky nim mají vysněné dítě.

O dárcovství oocytů jsem uvažovala už dříve, ale dokud jsem chtěla rodit, tak jsem úplně neměla myšlenky na jejich hromadné rozdávání… Na rozdíl od mužů přece mají ženy už narození dán určitý omezený počet pohlavních buněk, které jim od první menstruace ubývají, jak písek v přesýpacích hodinách. Je to nejcennější dar života, jehož hodnota se nedá vyčíslit, i když kliniky nabízí alespoň malou kompenzaci dárkyním…

Nebudu pokrytec, říkala jsem si, že by mi ta finanční kompenzace přišla vhod, ale nebyla to hlavní motivace. Ze strany dárkyň to beru jako adekvátní náhradu za čas strávený dojížděním do vybraného centra a úsilí, které musí vynaložit při dvoutýdenní stimulaci vaječníků a s tím spojená rizika.

Kolik to ve skutečnosti činí? To zajímá asi všechny, co o dárcovství uvažují, proto budu transparentní a na konci článku vám prozradím, kolik že jsem to vlastně za své „kindervajíčka“ dostala. 🙂

Od mého rozhodnutí stát se dárkyní oocytů a následným souhlasem manžela uplynulo pár dní.  Začala jsem nesměle pročítat kritéria různých soukromých klinik a měla silné pochyby, jestli jsem pro ně dost dobrá… Většina klinik udává věkový limit dárcovství do 33 let (uff, to jsem měla nedávno), nutné dobré výsledky z lab. vyš. krve a genetiky, tzn. bez dědičných vývojových vad a onemocnění. Další kritérium bylo u několika klinik min. středoškolské vzdělání (kdo by nechtěl chytrou hlavičku, že?)…

Hned u první kliniky v Olomouci jsem narazila s tím, že jsem ve svých čerstvých 33 letech na darování moc stará. Napsali mi zdvořile: Je nám to líto, vašeho zájmu si velmi ceníme, ale kliniky v ČR vás už bohužel v tomto věku do dárcovství nezařadí… Au, ten pocit že už jsem na něco moc stará mě pár dní nenechal spát. Nerada se však vzdávám, tak jsem to zkoušela dál…

Ozvala se mi nakonec jedna moc milá koordinátorka z kliniky z Brna (nebudu veřejně jmenovat její název, ale ráda soukromě doporučím) a říkala mi, že se se mnou ráda setká a vše probereme. O dva týdny později následovala moje první vstupní prohlídka. Klinika IVF byla naprosto úchvatná, na recepci to vypadalo jako v hotelu. Skoro všichni zaměstnanci byli….no mladé, krásné a usměvavé holky (to se nevidí často). A také automat na kafe zdarma, hmm…. 🙂

Dostala jsem pak asi sedmistránkový dotazník, aby zjistili s kým mají tu čest. Zjišťovali mou anamnézu a nemoci nejen mé nejbližší rodiny, ale i tet, strýců, kdy kdo z rodiny zemřel a na co… Celkem jsem se u toho zapotila. V dotazníku chtěli vědět také mé vzdělání, barvu pleti, vlasů a očí. Tož snad budou s mými parametry budoucí rodiče spokojení. 😀 Po dotazníku následoval ještě odběr krve, tam mi vzali čtyři nebo pět zkumavek a vysvětlili mi, na co všechno to potřebují (s takovou ztrátou mé tělo asi nepočítalo, protože jsem pak na týden lehla k chřipkou).

Při odjezdu nakonec sestřička řekla, že mi za dva týdny zavolají a podle výsledků se uvidí, zda jsem vhodná dárkyně. Přesně o dva týdny mi volala koordinátorka s dobrou zprávou, že z jejich strany je vše v pořádku a že mi bude přes zoom ještě volat genetička a doptá se na posledních pár věcí. Vše šlo hezky, jak po másle. Genetička mě vyzpovídala a ještě chtěla vidět na kameru moji ruku a obličej z profilu (to jsem úplně nepochopila). No nic. Další setkání na klinice jsme naplánovaly s koordinátorkou pár dní před mou menstruací.

Proběhlo UZ vyšetření vaječníků a dali mi prvních 5 injekcí Bemfoly, kterou jsem si měla začít aplikovat druhý den po začátku menstruace. Vše s podrobnou instruktáží, kde a jak si je mám aplikovat. Ještě menší osobní střípek. Na toto setkání jsem dorazila s celou mou posádkou, protože manžel jel vyzvednout do Brna auto a holky byly v v té době v rekonvalescenci.

Měli tam perfektní dětský koutek, holky ale nějak chtěly být v čekárně se mnou a všímala jsem si smutných pohledů jiných párů. Nedošlo mi to… Jak mě pak pozvala paní doktorka dovnitř, tak mi potvrdila můj divný pocit nevhodnosti a prosila, jestli by holky mohly jít spíš čekat do toho koutku. Nemyslela to ve zlým, jakože divočí tu, tak si je ukliďte… ale někteří rodiče tam už jsou tam po několikátém nezdaru a při pohledu na šťastné děti se propadají do depresí a zoufalství. Můj argument, že je to namotivuje, když na klinice uvidí tolik děti, nebyl úplně správný. Je dobré být na tyto věci v životě vnímavý a ohleduplný. Příště jsem si to zařídila, aby tam se mnou děti nemusely být.

První den menstruace jsem se měla ozvat koordinátorce a potvrdily jsme si, že druhý den začnu „brát“. Každý další den ráno jsem si tedy podle instrukcí připravila injekci, vydesinfikovala místo na břiše, chytla kožní řasu a vrazila si ji tam. Jeden den doleva, druhý doprava od pupku. Ani to nebolelo, chtělo to spíš ze začátku jen koule. První injekci jsem si píchala s velkou křečí a jako ve zpomaleném filmu. Další už šly víc sebevědomě a svižně.

Co vás bude asi zajímat, jaké jsou rizika hormonální stimulace, díky které vám ve vaječnících dozraje naráz více folikulů s oocyty.  Mezi nejčastější se udávají bolesti břicha a GIT příznaky jako nauzea, zvracení, průjem, křeče v břiše, nadýmání. Méně často je vážný ovariální hyperstimulační syndrom (OHSS), což je ve zkratce nebezpečný prosrážlivý stav, u kterého je vysoké riziko vzniku trombózy dolních končetin a plicní embolie.

U mě se naštěstí v průběhu stimulace a po ní objevila jen mírná bolest břicha a nadýmání. Po dobrání první várky injekcí jsem se měla dostavit na kontrolní UZ. Takže v pátek opět hurá do Brna, tam proběhl transvaginální UZ vaječníků, kde mi doktorka změřila velikost rostoucích folikulů a dostala jsem další injekce Bemfoly. Zároveň jsme se domluvily na dalším setkání o tři dny později a předběžně naplánovaly den punkce na příští pátek v 8:30 ráno.

Druhá UZ kontrola vajíček byla podobná, zrajících folikulů jsem tam měla přes 10, dostala jsem posledních pár injekcí Bemfoly a nově 3 injekce Menopuru a 2 Orgalutranu – tyto dvě poslední byly nejdůležitější, aby folikuly nepraskly předčasně a oocyty nepřišly vniveč. Musela jsem si je píchnout do břicha přesně ve středu v 21:30 (radši jsem si kvůli tomu nastavila 2 budíky, kdybych usnula s holkama.)) Naštěstí jsem to stihla hned po prvním zazvonění a byla to velká úleva.

16 injekcí celkově jsem si píchla to mého nebohého břicha, ale když přežilo 3 porody a abdominoplastiku, tohle už byla jen moucha. 😀 Dále jsem dostala další info, co se se mnou bude v pátek dít. Bude to krátký zhruba 10 min zákrok v celkové anestezii, poté budu dospávat na pokoji a po zhruba 2 hodinách si mě bude moci někdo vyzvednout – ano, samy vás kvůli rizikům doznívající anestezie nepustí, tak si musíte zařídit odvoz.

Ve čtvrtek večer jsem si ještě měla lupnout širokospektré ATB jako profylaxi a tím bylo z předepsané medikace dokonáno. Uff, zvládla jsem to! Už zbývalo jen od čtvrteční půlnoci nepít, nejíst a modlit se, ať vše proběhne bez komplikací.

V pátek ráno byl den D jsem jela autobusem do Brna. S sebou jsem měla vzít jen občanku, kontejner s použitými injekcemi, něco na svačinu po probuzení a papuče. Vše šlo krásně a v 8:30 jsem byla na značkách.

Sestřička mě odvedla do luxusního pokoje a tam jsem se měla převléct do erárního oblečení a vyčůrat se. Ten pokojík byl moc krásný, posuďte sami.

Spolu se mnou tam byly ještě dvě mladé kočky. S jednou jsem se bavila a zjistila, že už je tam po třetí, protože potřebuje na dárky dětem k Vánocům. A taky se těší na tu anestezii, protože se konečně potřebuje vyspat. 😀 Taky měla 3 děti, takže jsem jí úplně rozuměla… Než by řekl švec, odvedla mě sestřička na sál, kde bylo lehátko s nohama do praku, jedla lékařka anestezioložka a jedna gynekoložka. Ty mě poučily, co se bude dít, dali mi dýchnout a do minuty jsem upadla do příjemného spánku. A byla transvaginální punkce…

Nevím, jak jsem se dostala do postele, ale podle všeho mě dvě sestřičky přivedly po svých, jako moje spoludárkyně. Byla jsem ještě asi hodinku omámená, v polospánku a každou chvíli mi sestřičky chodily kontrolovat tlak. Nebylo to zlé, jen mě trochu pobolívalo břicho. Domluvila jsem se s manželem, že mě vyzvedne kolem poledne. Vedle mě paní na tom byla asi trošku hůř, protože ji museli pro bolest aplikovat infúzi s analgetikem.

Po dvou hodinách od zákroku mě přišli skouknout lékaři, dali mi propouštěcí zprávu a varování, že si mám sledovat během pár dnů obvod břicha. Kdyby se zvětšil o více, jak 5 cm, mám hned volat (zavodnění je jeden z příznaků OHSS). Druhá věc, další měsíčky můžou být dřív a silnější. Ale co je nejdůležitější, že při dalších 3-4 cyklech je větší pravděpodobnost otěhotnění, a co je vůbec nejdůležitější, je větší šance i VÍCEČETNÉHO těhotenství, takže bych se měla dobře chránit. A sakra…

Třeba ještě něco do té čtveřice přece jen bude? NO SUPER.:D

Po anestezii jsem byla ještě varovaná na další nežádoucí účinky, viz výše, ale není to nic, co bych neznala….

Ten večer jsem ještě měla dát vědět koordinátorce, jak na tom jsem, po zbytek dne se šetřit a nepít alkohol (tady se přiznám, že jsem trošku pochybila, protože jsme měli dlouho předtím naplánovaný ples, na který jsem prostě musela jít…Ale šetřila jsem se, ne že ne.)

Před odchodem z kliniky jsem se ještě měla zastavit na finančním, aby mi byla vyplacena ona milá kompenzace. Vyplnila jsem formulář, kde jsem měla rozepsat částky za dopravu, ubytování, stravu a ušlý zisk kvůli darování oocytů tak, aby to sedělo a dostala jsem na ruku 29 tis. Dalších 5 tis mi poté poslali na účet po vyplnění dotazníků, který mi přišel na e-mail o pár dní později. Opravdu to byla ta nejpříjemnější injekce, kterou jsem od nich před Vánoci dostala. 🙂

Ve většině IVF center je kompenzace obdobná. Možná si říkáte, jestli je to morální vydělávat na dárcovství? Nevím, to si musí každý probrat sám v sobě. Za mě to rozhodně nebyl lehký proces, jak si můžete přečíst výše, který bych ráda znovu absolvovala. Stálo to 5 návštěv centra, hromadu „fujtajblů“, které si musíte píchnout a co je nejdůležitější, jsou tam jisté sides effects a vážná zdravotní rizika, která každá dárkyně během stimulace podstupuje. Což u darování spermií, plazmy, kostní dřeně nebo krve nehrozí.

Takže berte nebo nechte být, podle mě je lepší si je vzít i když se vám to nelíbí a třeba je můžete použít na charitu. Stále je to asi lepší varianta, než jim to tam hrdě nechat, aby si to mohli vyplatit na prémiích… 😀 Doufám, že budoucí příjemci mých vajíček budou mít to štěstí, že se jim uchytí na první, druho nebo třetí dobrou, protože to nebudou muset platit (zatím, uvažuje se o změně :/).

Při otázce u odchodu, kolik že to „mých“ dětí tady ještě bude pobíhat, mi řekli, že je můžou použít jen u jedné příjemkyně a tam záleží, kolik se jich uchytí… Snad to tak bude.

A co na závěr vidím jako největší riziko darování oocytů? Pro mě osobně mám největší strach z toho, že si jednou moje holky přivedou domů kluka narozeného 2024 a výš…Sice je to malé šance, ale člověk nikdy neví. Budu je o tom asi jednou muset z preventivních anti-incestních důvodů informovat, že zde je opatrnost na místě. 😀

Závěrem…

Jestli jste to dočetli až sem, palec nahoru. Kdybyste přemýšleli o dárcovství i přes to všechno, co vás čeká a chtěli jméno toho Brněnského centra, kde jsem dojížděla, ráda vám ho (samozřejmě bezúplatně) soukromě sdělím. Já tam byla se vším nadmíru spokojená. 🙂

Krásný den přeji, M.