Pocházím asi ze starověké kultury lidí, kteří milují společné spaní s dětmi a vnímají ho jako přirozené. Děti potřebují cítit přítomnost rodičů, obzvláště maminky, stejně jako milující dotek, to je pro jejich zdravý vývoj nezbytné.

Otevřeně se přiznávám, i když to bude znít pro někoho možná až extrémně, že jsem také nespala sama až do mých skoro 18-ti let. Po smrti mé matky, kdy mi bylo 5 let, jsem se nasáčkovala do postele k mému milovanému tátovi a vydrželo nám to až do doby, než si našel svou nynější ženu. Asi by neměla pochopení, kdyby jsme v tom pokračovali i nadále a tak jsem se poté přestěhovala na samotu. Tedy, bylo na čase! 😀

Hrozně ráda ale na ty časy vzpomínám. Mívala jsem často noční můry a bylo pro mě neskutečně uklidňující vědět, že je tam, můj ochránce, přímo vedle mě… Vždy mě po takových snech objal, pohladil po vlasech a já spala klidně až do rána. Občas jsem tátu ve spaní kopla, ne jednou se dokonce ráno probudil na zemi, ale bral to vždy sportovně a to radši jsem ho za to měla… Možná i díky tomu mi to teď nevadí, když mě z postele vytlačují ty moje 2 breberky 🙂

I tak se dá 😀

Nepřekvapuje mě, co zjistila ředitelka vzdělávání Střediska mentálního zdraví dětí v Londýně Margot Sunderlandová a to že díky praxi známé jako „co-sleeping“ (společné spaní) vyrůstají z takových dětí klidní, zdraví dospělí. To jsem přesně já 🙂 S touto vzácnou ženou naprosto souhlasím. Mimo jiné také tvrdí, že dávat děti jen několik týdnů staré spát samotné je doslova škodlivé, protože jakékoliv odloučení od rodičů zvyšuje hladinu hormonů jako kortizol, které se v těle vytváří v reakci na stres.

A teď se nejspíš naježí odpůrci společného spaní s dětmi a namítnou tyto argumenty:

1) Rodiče mají také právo na soukromí, děti v posteli nebo ve stejné místnosti = konec sexu

Ano, je to skvělá a zdravá antikoncepce, kdo mi ale vysvětlí, jak jsme pak počali druhou dceru? 😀 Pokud by to tak bylo, tak by Japonci, u nichž se zvyk spát spolu s dětmi v jedné místnosti udržel dodnes, už nejspíše dávno vyhynuli. A paradoxně ve vyspělé Evropě, kde většina dětí díky ekonomickému blahobytu má vlastní pokoje, porodnost vytrvale klesá. Ne, příčina bude asi někde jinde…

2) A co mám z toho, že spím jak sardinka a přitom se nemůžu ani otočit?

To řeším často taky. Naše Zuzanka miluje spaní napříč nebo v úhlopříčce postele. Co s tím? Šup s ní vedle. Děti jsou ve spaní jako gumoví medvídci, nebojte se proto, že se při vašem přesunutí probudí. My máme pro tento případ přiraženou k posteli dětskou přistýlku, kde na střídačku spí buď jedna, nebo druhá dcerka. Je fajn, že dnes existují i větší postele právě pro větší pohodlí rodičů, ale jsem si jistá, že i kdyby ta naše postel měla 3×3 metry, ty moje přísavečky si mě tam najdou. 🙂

Vsuvka: jak tak přemýšlím, můj muž nemůže být šťastnější, když vedle něj spí na posteli široké 160 cm 3 nádherné holky. Občas sice vtipkuje, že z něj vysáváme život, ale jinak vypadá šťastný a úplně nejvíc happy je tehdy, když se s ním Zuzanka po ránu mazlí a dává mu pusinky. To ho ty rozlámané záda přestanou bolet raz dva. Inu, asi propadl té závislosti stejně, jako já. 🙂

3) Co když miminko zalehnu?

I to se dá, ale to byste musela mít několik promile v krvi. Jinak to je asi stejně pravděpodobné, jako že se utopíte ve lžičce vody. Vaše tělo je po porodu naprogramované tak, že ze začátku máte velmi lehké spaní, jen co se miminko pohne, hned o tom víte. Říká se tomu ochranný mechanismus, který pomáhá mamince reagovat na jakékoliv nepohodlí miminka. Tatínci to mají podobně, každé otočení v posteli pak provádí s naprostou opatrností a přesností, jakoby spali na minovém poli 😀

Pokud máte přesto strach, můžete si dát miminko do tzv. hnízdečka, které kolem něj vytvoří ochranný mantinel. Z počátku jsme tam Zuzanku pro jistotu dávali taky.

Spaní s dětmi vlastně není žádný převratný objev, jen návrat k tomu, co po tisíciletí fungovalo a dodnes funguje ve velké části světa.

Od počátku lidstva bylo naprosto přirozené, že dítě spalo u matky, která ho tak mohla jednoduše kojit a udržovat v teple. Tento zvyk se dodnes udržel v Africe, Asii a Jižní Americe. Proč ne u nás? Proč dnes místo toho, abychom usilovali o blízkost s našimi dětmi je neustále někam odkládáme? Do postýlek, do kočárků, do vibračních lehátek, do jeslí atd.? Vnímáte to taky, že je tady něco špatně…?

Možná se ukáže, kde byl zakopaný pes až v době, kdy nás naše vlastní děti jednou rovněž „odloží“ do domova důchodců, kdo ví…

Ale pojďme se radši podívat na to, jaký užitek má společné spaní:

1) Nižší riziko SIDS

Odborná literatura říká, že  jako SIDS se označuje případ, kdy dítě ve věku od osmi dnů do jednoho roku zemře náhle a zdánlivě při plném zdraví a kdy není dostatečně vysvětlena příčina smrti ani po podrobném pitevním vyšetření. Smrt nastává ve spánku, dítě náhle přestává dýchat, aniž trpí. V Česku umírá na SIDS kolem 30 dětí ročně, v Číně, kde je (společné spaní) samozřejmostí, jsou případy SIDS natolik vzácné, že nemají ani název. Výzkumy ukazují, že dítě spící s maminkou kopíruje její dech, proto se nestane, že by dýchat „zapomnělo“.

Teď tak trochu odbočím… V dnešní době baby-bussinesu se nám snaží ze všech stran vecpat názor, že nejlepší je pro prevenci SIDS motor dechu. Nejen, že je drahý, jak růžovky, ale navíc nás stresuje, protože se může občas bezdůvodně zapnout.

Tento přístroj byl původně určený pro miminka s vážnými zdravotními a neurologickými problémy, tak kdo rozhodl o tom, že musí být v základní výbavě každého miminka? Není proto jednodušší věc, než tuto vymoženost zabalit zpátky do krabice a vzít si miminko k sobě, protože nejlepší prevencí SIDS jste pro něj podle výzkumu právě vy 🙂

2) Co-sleeping děti bývají vyrovnanější, méně plačtivé a paradoxně méně závislé, než jejich vrstevníci vykázaní do vlastních pokojů.

A to vše díky tomu, že jejich rodiče pružně reagují na jejich potřeby a jsou vždy po ruce. Přítomnost rodičů snižuje hladinu stresových hormonů miminka a maminčina vůně ho uklidňuje, což v závěru podporuje jeho klidnější spánek a posiluje duševní zdraví.

Jestli jste někdy zažili neklid miminka, které se budí se záchvatem pláče ať už kvůli kolice nebo růstu zoubků, tady je cesta. Myslím si, že je to dobrá prevence, která nic nestojí, jen naše předsudky o možném rozmazlování.

Více o pláči miminka a jak na něj si můžete zdarma přečíst v mém eBooku.

3) Podporuje tvorbu mléka.

Mléko má miminko vždy po ruce a tvoří se ho víc.

Je to tak, úzký kontakt, nejlépe kůže na kůži podporuje tvorbu mateřského mléka a o to víc v noci, v tuto dobu se totiž vyplavuje nejvíce prolaktinu, což je hormon zodpovědný za tvorbu mléka (proto je na rozkojení velmi důležité noční kojení).

Dáte mi asi za pravdu, že je to jinak krásné a mooc pohodlné nemuset pokaždé vstávat z postele za plačícím miminkem a zase ho pak odnášet. Prostě miminku odhalíte prs a zatímco bude mít bufet, můžete klidně spát dál. Díky tomu nebudete muset vstát 1000x za noc, když pusence porostou zuby:) Navíc neznám nic nádhernějšího, než je ranní probouzení v obklopení lásky mých hočiček.

Společné spaní je doporučováno 10 miminky z 10 🙂

Pokud jste došly až sem maminky, jsem za to moc ráda. Tento článek jsem nepsala za účelem odradit vás od „postýlkování“ dětí nebo vás přesvědčit, že je pouze jediná správná cesta co-sleepingu. Tato volba zůstává na každé z nás. Nemusíme se za ni nikomu zodpovídat nebo ji obhajovat. To, že vyhovuje jednomu neznamená, že musí vyhovovat všem.

Věřím, že každá z nás dělá to nejlepší pro své děti podle svého vědomí a svědomí. Ať už dáváme své děti spát do postýlky nebo s nimi spíme, kupujeme jim příkrmy nebo je vaříme ze supr-bio potravin – jsme pro ně ty nejdokonaleší mámy!

Mějte se krásně,

M+A+Z

cof