Můj třetí porod „an en caul“

Potřetí to bude pohoda, říkala jsem si… bude to rychlé… moje tělo už ví, jak na to, říkala jsem si… Jenže každý porod je nepředvídatelný, jedinečný a svým způsobem překvapivý, ať jste připravena sebevíc.

Ještě, než začnu vyprávět, omlouvám se tímto za syrový, někdy až vulgární projev. Hold i takový porod někdy bývá. 🙂

Byla středa 30.9. kolem třetí odpoledne, když jsem zavolala Jirkovi do práce, ať už raději přijede. Něco se začalo dít, přesně den po mém očekávaném termínu porodu. Kdo jednou přenášel, asi ví, jaký to je nápor na psychiku.

Proč? To vám (hlavně nezasvěceným) ráda vysvětlím:

  • Všichni se vás ptají na nejvíc nenáviděnou otázku: „Tak co, ty jsi ještě v celku? Pořád ještě nic? Bude to dneska?“
  • Často vás pak začnou zasypávat radami typu: „Dej si víno, vanu sex a uvidíš ten frkot…“

Vím že to nemyslí zle, ale tohle by mělo být trestný. 😀 Když to slyšíte několikrát denně, nemáte chuť už ani odpovídat, natož se ukazovat někde venku.

Jen se snažíte usmívat a tu zaťatou pěst nechat nadále v kapse.

  • A nakonec musíte pořád myslet na to, že vám odtikává čas, kdy můžete porodit ještě přirozeně. Ne, že by to nešlo i po delší době po termínu, ale v nemocnici vás už připravují na preindukci nebo kuchnutí (císařský řez) a to vás ještě více tam dole sevře.

Já přenáším už po třetí. Proč, to nevím. Asi se těm dětem ze mě tak hrozně nechce… 😀

Každý den přenášení je jako věčnost, každý poslíček je vítán jako záchranný člun. Nechci zažít znovu indukci, jako poprvé, a tak se snažím na to nemyslet. Soustředím se jen na své miminko a promlouvám k němu s prosebnou touhou.

Mé 2 dcerky jsou už od pondělí u babičky a ta si kvůli tomu vzala volno. Můj muž volno nemá v dohlednu, ale alespoň není daleko a tak ho volám.

Kontrakce začínají být pravidelnější a bolestivější. Doufám, že do večera bude Taťánka venku. Moc se na ni těším!

18:00 Dávám si jalapeño burger a procházím se s mužem po městě. Všem známým kolemjdoucím říkám, že dneska budu rodit. Vypadá to vtipně, protože na to fakt nevypadám. 🙂

19:00 Dopíjím doma svou dvoudecku červeného a jdu si napustit vanu. Tam opět promlouvám k Taťánce a snažím se jí popisovat vše krásné, na co se může těšit.

20:30 Kontrakce jsou pravidelně co 7 minut a fakt to začíná bolet. Můj muž se mě ptá, jestli si může taky nalít nebo pojedeme do porodnice?

20:35 Jedeme.

Pro můj klid v duši, kdyby se to náhodou rozjelo moc rychle, nechci porodit v autě s alkoholem posilněným řidičem, kterému je špatně jen při pohledu na krev. Jedeme samozřejmě mým, protože mám kožené sedačky. 🙂

Jaký je to vlastně pocit, když ženě nejprve rupne plodová voda? Chtěla bych to jednou zažít… „Hups, pardon, asi jsem si cvrkla. Nee, to je v pořádku lidi, je to jen voda… já rodím!“ 🙂

Zatím jsem tu druhou část ještě nezažila, teda jo, ale vždy těsně až před porozením miminka.

A teď to mělo být jinak.

21:00 „Zatím se to teprve rozjíždí paní doktorko, klidně ještě můžete jet na chvíli domů.“

To určitě. Já už nikam nepojedu, chci porodit dneska a basta. Opatrně se ptám, jestli je volný porodní pokoj s tou velkou vanou, kde jsem rodila posledně.

Ano! Beru to jako znamení a i přes to, že jsem otevřená ani ne na malíček, zůstávám (obhájila jsem si to tím, že druhý porod byl se vším všudy do 3 hodin po příjezdu do porodnice).

Nikdo ten večer nerodí kromě mě, cítím se jako královna, která je vedena do své komnaty blaženosti. Manžel jde do auta pro moji XXL porodní tašku, kde mám kromě jiného svoji velkou čokoládu a coca-colu.

22:00 Sedím ve vroucí vaně, láduju se čokoládou a je mi hezky. Prý už v té vaně někdo porodil, hm.. to je fajn představa.

Mám moc sympatickou porodní asistentku, později mi říká, že se mnou rodila i Agátku, proč si to ale nepamatuju?!

Nojo, měla jsam přece ještě svoji dulu a tak jsme se viděly jen krátce u tlačení, kdy jsem byla v rauši. Přišla, chytla malou, dala mi ji a zase odešla. Dokonalá spolupráce. 🙂

00:00 Prohrávám sázku s usínajícím manželem, myslela jsem, že porodím ještě v září.

Ale 1.10. je přece jen sympatičtější datum, Tánička to má vymyšlené, aby jsme si to při naši špatné paměti na data narození v rodině snadno zapamatovali. Kontrakce zesilují a čas se pomalu vleče…

2:00Bože, pomoc!

Už nevím, co mám dělat a tak se jen tiše modlím. Jsem otevřená TEPRVE na dva prsty, manžel spí na křesle… Střídám skákání na balóně, vanu a porodní křeslo a svíjím se bolestí. Kontrakce jsou už co 3 minuty.

Ani ta blbá relaxační hudba a aromaterapie moc nezabírá. Už je to tu zase: „AAAAH“ Můj ryk se ozývá celou porodnicí. Muž na mě mrkne a spí dál.

Jak to říkala ta porodní asistentka? „Vycházím kontrakcím naproti a vítám je jako vlny v moři, které mi přináší moje miminko…“ Hm, to se snadno řekne… do zadele už!!!

3:00 Pavla, moje skvělá porodní asistentka říká, že to urychlíme klystýrem, jsem otevřená na 4 prsty, Bože proč? Už je to tu zase: „AAAAH“

3:10 Hotovo, ani to nebolelo (nebo jsem to přes ty kontrakce už ani nevnímala). Jirka se mě v polospánku snaží doprovodit na záchod. „Zůstaň radši venku, tohle vidět nemusíš…“ a s těmi slovy zahalí záchod temnota.

Vycházím jako znovuzrozená, to je mi panečku úleva! Už asi vím, proč vojenský lékař ve Švejkovi bral tuto proceduru za zázračný všelék.

3:30 Moje nejlepší porodní Pavla mě hladí po bříšku, zatím co se svíjím a vyju v agónii na všech 4… to je taak příjemný, jako když vidíte světlo na konci tunelu. V mysli se rouhám a přemýšlím tom, jak by bylo krásný mít císařský řez…

4:40 Sedím zase na záchodě a buším hlavou do zdi za mnou.

Pevně svírám odkrvenou ruku mého pobledlého muže. „Přines mi studený obklad na čelo,“ chudák, tohle na něj štěkám nejmíň už po třicáté. Je tak trpělivý, ale nemám ho sílu chválit.

Rozdýchávám svoje obvyklé „AAAAH“ a chce se mi najednou silně tlačit. Zatím to dokážu rozdýchat krátkým a rychlým funěním.

4:50 Je to tady! Jako by se přetrhla hráz, už to nemůžu zastavit a mocně zatlačím.

Cítím, jak mi hlavička miminka sklouzla mezi nohy. A do háje, co když mi vypadne přímo do wc?!

Řvu: „Jirko pomoc, UŽ, zavolej Pavlu!“

4:51 Za pomoci mých dvou andělů stíhám jen tak tak přistát na porodní křeslo. Díky Bohu právě tam, na všech čtyřech a na dvě zatlačení Tánička přistála raketovou rychlostí. 🙂

Je to nepopsatelný pocit, zažívám opiový dýchánek a nádhernou extázi plnou lásky a dojetí. CELOU DOBU NIC A NAJEDNOU TAK RYCHLE ??? Nemůžu tomu uvěřit…

Malá se narodila uvnitř nedotčeného plodového vaku (an en caul),“ říká dojatě Pavla.

foto vypůjčeno od @thebirthhour

Tato krásná věc se prý stane méně, než 1 z 80.000 porodů. Joo, dámička raději přistála na tuhle planetu ve svém kosmonautském skafandru, …co kdyby náhodou, že? 😀 Ahaa, proto mi žádná voda před neotekla a otevírala jsem se tak pomalu…

Aspoň že nejsem tentokrát vůbec natržená, jupí. I když na ten rajský plyn při sešívání jsem se docela těšila…

Po porodu jsme krásné 2 celé nerušené hodiny samy a užíváme si jedna druhé. Jirka se po půl hodince omlouvá, ale že je hrozně unavený a jede se domů vyspat. „Ti chlapi nic nevydrží, viď Táni?“ směju se a dalších 24 h nemůžu vzrušením oči ani přimhouřit.

Ta je tak krásná! V mžiku zapomínám na veškerou bolest a chci zastavit čas. Tohle je náš třetí malý ZÁZRAK.

Tánička se přisála během prvních 15 minut a vydržela u prsa skoro hodinku, dokud neusnula. Potom ji potřebovaly sestřičky zvážit, označit a zabalit, abychom se mohly přesunout na oddělení šestinedělí.

Váha krásných 3.300g čisté lásky. Už se nemůžu dočkat, až ji budu moct masírovat. 🙂

Ps. Chtěla bych tady ještě jednou poděkovat svému andělovi Jirkovi, že byl u porodu tentokrát tak klidný a jeho pravidelné oddechování, mimo jiné, mi pomohlo se více uvolnit… Ne, celou dobu vážně nespal, v mezičase mi skvěle sloužil a plnil, co mi na očích viděl.

Děkuji Ti za vše, lásko! .)*

Nejšťastnější tatínek na světě.

Děkuji i skvělé porodní asistentce Pavle, která mě těšila naopak povzbudivými slovy a něžným pečujícím dotykem. Jsi žena na pravém místě. <3

A také velké díky i celému personálu nemocnice Šternberk za vstřícný a pečující přístup. Všechny body z mého porodního plánu jste splnili na jedničku.

Nejšťastnější maminka na světě.

Jsem maminkou, lékařkou, instruktorkou BABY masáží, autorkou online kurzu BABY MASÁŽE a HANDLINGU, eBooku Pryč s kolikou a prdíky pro spokojené děti i maminky a eBooků ZDARMA: 8 rad, jak ihned utišit plačící miminko, Vyrobte si kmínové čípky doma.

Miluju BABY masáže a mým úkolem je pomáhat rodičům budovat citové pouto s jejich úžasnými miminky a naučit je prostřednictvím něžných doteků, jak mohou ulevit miminkům od mnohých potíží a podpořit jejich správný vývoj. Můj příběh si přečtěte zde >>

Chtěla bys se mnou, mami, mít společnou ZÁBAVU, kterou si budeme užívat každičký DEN?
Koukni na:


Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů