Mám doma malého vzteklounka, co s tím?

Nedávno mi přišel na email SOS dotaz jedné maminky. Chtěla radu, jak může pomoct své 5-týdenní holčičce, která od 3. týdne začala hrozně plakat a vztekat se, pořád chce nosit a taky málo spí… zhruba 7 hodin za celý den (i noc). Správně odhadla, že za tím nejspíš bude její těžký a dlouhý porod. Malá byla totiž před narozením přibližně 62h bez plodové vody a aby toho nebylo málo, první dva dny po porodu byla vice méně pořád v inkubátoru kvůli špatné termoregulaci.

Nejsem GURU miminek, ale v jednom jsem ji mohla pomoct – lépe pochopit, proč je její miminko tak citlivé a jak mu může navrátit rovnováhu.

Pojďme si prvně představit, čím si muselo projít.

Jak už jistě víte, plodová voda chrání miminko před otřesy, vnějším tlakem a částečně i před gravitací. Udržuje mu stálou teplotu a díky ní se může pohybovat… a co víc, když se chce uklidnit, může si dát v tom teplém bazénku svůj výborný paleček do pusenky a vše je zase fajn. Dále mu slouží k nácviku trávení, vylučování a dechových pohybů, když ho před narozením polyká, vdechuje a vydechuje.

A najednou… někdo „mu vytáhne špunt“ a miminko se tísní mezi útrobami maminky více jak 2 dny. Obrazně řečeno, z pohodlného stanu se vyloupl těsný prezervatív.  Nedávno si ještě klidně plavalo v útulném bříšku, jako puleček ve vodě a teď se nemůže hnout… chybí mu ta volnost, pohodlí a pocit bezpečí… cítí se ve stresu, všechno ho tak tlačí…

Při chůzi maminky cítí navíc miminko v tom svém  „vypuštěném bazénku“ těžké otřesy, jako kdybyste jeli na neodpruženém kole po lesní cestě.

Klapka.

Po narození očima miminka.

„Maminka si mě přitiskla na svou teplou kůži a cítím velkou úlevu. Pomalu se začínám cítit opět v bezpečí. Nasávám její sladkou vůni, slyším její nádherný hlas a k tomu to úžasně uklidňující bum-bum, bum-bum… jejího srdce. Vždy, když mě pohladí, přivírám oči blahem a cítím jen čistou lásku a radost, která se rozlévá po celém mém těle.

Jsem tak šťastný/á! Už se nemusím bát, všechno bude dobré…
Ale ne, počkat!
Kam mě to nesete???
Já nechci!“
Dále jen cítí, že se kamsi propadá a takto odtržené od maminky propuká v žalostný pláč… třeba ji tím zase přivolá.

Vůbec nepřeháním. Podle mě miminko prožívá už od začátku naprosto stejně emoce lásky a strachu, jako my dospělí.

Během těžkého, dlouhého porodu zažívá skutečný strach a úzkost, jako když zasypaného horníka vytahují z šachty. Vyplavují se mu stresové hormony, které se mu ale odbourávají daleko pomaleji, než dospělému. Je zcela vydáno na pospas svým pocitům a nemá možnost stresu samo uniknout nebo se nějak uklidnit.

Potřebuje k tomu Vás.

V inkubátoru sice dostává potřebné teplo a mlíčko, ale to nejdůležitější tam není, jeho doposud celý svět – VY. Vskrytu uvnitř něho zeje díra, která může být naplněna jenom maminčinou náručí.

Porod může nechat šrámy na psychice nejen mámě,
ale i jejímu miminku.

Odborně se této stresové náloži z těžkého porodu či poporodního odloučení říká poporodní trauma, které může být příčinou větší dráždivosti a citlivosti miminka. (ano nejen maminky, ale i miminka cítí a pamatují si…). V praxi se to převléká za noční děsy, nespavost, lekavost, vztekání a netrpělivost, nízký práh bolesti a separační úzkost, jakmile se vzdálíte na pár kroků od něho…

Ale proč je tak přecitlivělé a vzteklé?
Proč, proč, proč???

Nebo ještě lépe: Proč se tak snadno rozpláče a tak těžko uklidňuje?

Aletha Solterová ve své knize dokládá řadou výzkumů, že se miminka pláčem často zbavují stresu z postnatálních, perinatálních a dokonce ještě prenatálních traumat. Ukázalo se například, že více pláčou miminka, jejichž matky zažívaly v těhotenství úzkost, dlouhodobý stres nebo depresi, miminka, která prodělala těžký porod a ta, která byla po porodu od matky oddělena. (hups, teď rychle vzpomínáte, co jste dělala během těhotenství? :))

Tak nějak cítím, že co se stane miminku během těhotenství, při porodu nebo krátce po něm, to se do něj otiskne. Důvěra ve svět kolem něj se u něho formuje na základě důvěry v maminku a ta je pro něj v prvních chvílích života nesmírně důležitá.

Pokud jste bonding s vaším miminkem po porodu propásli a nenasytili jeho hladové srdce skrze vaše doteky, vůni a hlas (tzv. bondigem), bojí se. Je přecitlivělé (hůře zvládá stres), nevyrovnané a necítí se bezpečně. Stačí pak sebemenší nepříjemný podnět (hlad, zvuk, zima, bolest) a propuká v panický pláč, se kterým se neumí poprat samo.

Není to naštěstí konec všeho. Příležitostí na vybudování důvěry a vzájemného pouta máte dost i později. Bude to náročné, ale bude to stát za to.

Jediné, co potřebuje k vyléčení tohoto traumatu je váš DOTYK.

Hodně DOTYKU.

To je ten zázračný lektvar, který mu navrátí rovnováhu a díky němu znovu nabude důvěry v sebe a ve své okolí.

Může to vypadat, že je vaše miminko tak trochu „závisláček“ na vašem dotyku či přítomnosti, potkáte se možná i s názory, že je to rozmazlenec, klíšťák nebo přívesek (ale co na tom záleží?). Má prostě jen hladovou kůži po dotecích.

Když je u vás, cítí se bezpečně a spokojeně a všechno je tak jak má být. Záleží samozřejmě na každém miminku, jakou má hladinu nasycenosti dotekem. Někomu postačí 10 min v náručí, aby byl spokojený, jinému je i půl den málo a to všechno je v pořádku. Dotykem miminko nikdy nerozmazlíte, naopak…

„V prvním roce života dítě není schopno předstírání ani manipulace. Pokud pláče, je tomu tak proto, že má k pláči důvod nebo se jím potřebuje zbavit stresu.“ PhDr. Eva Labusová

Po mém prvním porodu jsem dcerku asi 5 hodin neviděla. Měla jsem taktéž dlouhý a těžký porod a také jsem si snahu Zuzanky držet se neustále u mě vysvětlovala špatně, bála jsem se, že ji rozmazlím… Čím víc jsem ji ale chtěla učit být samostatná, tím víc na mě paradoxně visela.

U mé druhé dcerky jsem už stejnou chybu udělat nechtěla a do porodního plánu jsem výslovně napsala, že ji chci mít u sebe po porodu non-stop i u vyšetření.  Navíc jsem s ní od začátku spala, nosila ji v šátku, kdykoliv chtěla být u mě a byla jsem celkově víc v pohodě. Teď má Agátka 7 měsíců a je krásně samostatná, klidná a odvážná. Někdy až moc 🙂

Co s tím, když máte doma vzteklé miminko
nebo nespavce?

Pokud toto období právě zažíváte a netušíte, proč to vaše bejby pořád pláče, stáhněte si můj eBook ZDARMA – 8 rad, jak ihned utišit plačící miminko. Jen lepším pochopením jeho potřeb ho rychleji uklidníte.

A když nebudete pořád vědět co proboha může chtít, zkuste tyto možnosti, kterými určitě nic nezkazíte 🙂

Nasyťte ho láskou skrze dotek

To je totiž první jazyk, kterému skutečně rozumí a pomáhá mu vstřebat ten náročný příchod na svět. Díky vašemu pohlazení se mu vyplavuje do krve spousta serotoninu a oxytocinu, což jsou hormony spokojenosti a lásky. Zároveň se mu snižují v krvi stresové hormony a tím se při pláči rychleji uklidní.

Pokud ale pláče dál, buďte mu aspoň na blízku. Držte ho v náručí a pohledem dotykem i výrazem hlasu mu dejte najevo, že není samo a že mu vše pomůžete zvládnout.

Napodobte mu dělohu

Alespoň v prvním měsíci po narození. Miminku velmi pomáhá k uklidnění šum, těsné zavinutí, houpání, sání a poloha na bříšku/boku. Těchto 5 kroků skvěle popisuje H. Karp v knize Nejšťastnější miminko v okolí. Prakticky se jim věnuju také ve svém ebooku Pryč s kolikou a prdíky.

Před spaním zaveďte miminku stejnou rutinu

Vykoupejte ho, namasírujte, poté těsně zaviňte do látkové plenky a uspěte ho při kojení/krmení UM. Tyto věci vaše miminko dokonale uvolní a uklidní, takže by mu spánek měl zlepšit.

Nezapomeňte na sebe

Miminko je vaše zrcadlo a proto je důležité, abyste nezapomínala obnovovat své vlastní zdroje. Když budete vystresovaná, snadno to přenesete i na něj. Udělejte si proto vždy chvilku pro sebe každý den... a když to nepůjde (často se stává), tak alespoň zkuste najít svou vnitřní rovnováhu, než přistoupíte k tomu plačícímu uzlíčku.

Napočítejte třeba do 10 a zhluboka to prodýchejte. Pokud tedy není v nebezpečí. Bude to pro vás nekonečné, ale tu chvilku pláče navíc vaše miminko určitě zvládne a o to snáz ho pak uklidníte.

A ještě jedna důležitá věc

Věřte, že jste ten nejlepší expert na své miminko. Nikdo na světě ho nedokáže lépe utišit, než vy. Stačí, když mu budete jen trpělivě naslouchat. 🙂

Míša

Jsem maminkou, lékařkou, instruktorkou BABY masáží, autorkou eBooku Pryč s kolikou a prdíky pro spokojené děti i maminky a eBooku ZDARMA 8 rad, jak ihned utišit plačící miminko . Miluju BABY masáže a mým úkolem je pomáhat rodičům budovat citové pouto s jejich úžasnými miminky a naučit je prostřednictvím něžných doteků, jak mohou ulevit miminkům od mnohých potíží a podpořit jejich správný vývoj. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů