Dítě není tabulkové, kde se stala chyba?

Včera jsem byla s Agátkou na dvouměsíční preventivní prohlídce. Do té doby spokojená a s vědomím, že je sice drobnější, ale vše tak, jak má být.

Jaké překvapení bylo, když mě po zvážení malé pan nejmenovaný doktor začal zahrnovat spoustou nepříjemných otázek jako u výslechu: Jak často kojíte? Jak dlouho to trvá? Myslíte, že máte dost mléka? Vaše malá je s váhou na spodní hranici, má 4,5 kg (dolní limit pro její výšku byl přitom 4,2 kg), za měsíc přibrala jen 600 g (a ve tváři ten nebezpečně milý pohled) …!

Chápu, že se jen snažil zjistit, jestli není něco špatně, ale udělat z toho takový avantýr nemusel. Celkem dost mě to vystresovalo… Poté, co zjistil, že vše dělám jako podle příručky a mléka mi nechybí, začal mi dávat nevyžádané rady: „No jestli to bude takhle dál, budete muset začít malou přikrmovat. Nebo ji zkuste vážit před a po jídle…“ Pan doktor totiž nevěděl, že jsem také doktorka a tak ten jeho seriózní výklad pokračoval… Celé to probíhalo ve stylu toho vtipu:

Doktor sa ptá svého pacienta:
– „Pijete ?“
„Ne.“
– „Kouříte ?“
„Ne.“
– „Máte alespoň nějakou vášeň ?“
„Nooo, hraju občas pexeso.“
– „Tak přestaňte hrát pexeso.“

Být prvorodička, asi se mi roztřesou kolena a z toho strachu, že něco není s mým dítětem o.k. ztratím mléko…  Díky bohu ale za to, že moje prvorozená dcerka nebyla vůůbec tabulková. Pást koníčky začala až v 5 měsících (po operaci srdíčka), a stejnou váhu, jakou má Agátka teď měla o 2 měsíce později. 😀 I když byla v mnohých věcech pozadu, všechno krásně dohnala. Jak jsem to tehdy ale řešila, fuuu! Skoro víc, jak prdíky… A přitom zbytečně…

Škoda, že jsem tehdy nepotkala někoho, kdo by mi řekl:

Hele, jsme lidi a ne čísla. Kašli na ty hloupé tabulky, jsou vážně jenom orientační! Každé miminko má své vlastní tempo psychomotorického vývoje a jestli je jinak zdravé a ničím nestrádá, neřeš to… Stres ti akorát zhmotní toho potencionální bubáka, který ti straší v palici.

Některé děti se hold vyvíjí rychleji, jiné jsou pomalejší. Snad ani neexistuje dítko, které by se přesně vyvíjelo podle orientačních vývojových norem.

Nebuďme proto otroci čísel. Ve vývoji dítěte nemůžeme  totiž nic uspěchat, snaha o co největší rychlost se nevyplácí, mohla by se dokonce vymstít.

Platí to třeba o předčasném posazování dítka a jeho zajišťování polštáři (podívej, ta naše šikulka už sedí!), nebo dávání do chodítka, když ještě neudělalo ani jeden samostatný krok (není to ale roztomilý?!). Maminky, prosím, neblbněte. Jen proto, že sousedovic Jára už dávno chodí přece nebudete ničit záda svému dítěti 🙂

Vím, to maminkovské porovnávání je úplně všude a těžko se mu vyhnete, protože je jako mor. A pokud mu dovolíte uhnízdit se ve vaší hlavě, pěkně vám sejme vaše mateřskou sebedůvěru, kterou naše děti moc potřebují cítit.

Někdy může vyústit i neškodná otázka v obvinění, po kterém vám dotyčný dává nechtěné rady, nebo se začne chlubit svým malým Einsteinkem: „Tvoje Anička ještě nosí plenky? A co už umí říkat? To naše Vendulka, bla bla bla… „ Ale koho to ale zajímá? V takovém případě nikdy dotyčné nevysvětluji její narcistický problém a jen slušně řeknu: „To máš fakt kliku!“

Závěrem….

Pokud chcete být v pohodě a mít takové i vaše děti, kašlete na tabulky a ostatní superděti, které mají jiné tempo, než to vaše. A věřte hlavně ve schopnosti svého dítka,  které ví, že nemá kam spěchat a má svůj vlastní jedinečný takt, podle kterého se vyvíjí. 🙂

Jsem maminkou, lékařkou, instruktorkou BABY masáží, autorkou eBooku Pryč s kolikou a prdíky pro spokojené děti i maminky a eBooku ZDARMA 8 rad, jak ihned utišit plačící miminko . Miluju BABY masáže a mým úkolem je pomáhat rodičům budovat citové pouto s jejich úžasnými miminky a naučit je prostřednictvím něžných doteků, jak mohou ulevit miminkům od mnohých potíží a podpořit jejich správný vývoj. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů