Cupity hedgehog

Ježci bělobřiší se dožívají asi 5–7 let, měří přibližně 20 cm a váží 300–700 g. Jsou povahy mírné. I když, jako u každého zvířátka je každý jedinec osobnost, dá se říci, že ježkové nejsou problémová zvířátka.

Pracujete celý den a na kočku či psa nemáte čas? Ježek celý den spokojeně prospí a aktivní je nejdříve za soumraku. Místo večerní nudné televize tak můžete pozorovat zábavného bodlináče. Jen pozor, pro malé děti ježky nedoporučuji, trvá to totiž, než si k vám získají důvěru a potřebují přes den klid ke spánku. Celkově pokud chcete mít z ježka mazlíčka, přistupujte k němu trpělivě a něžně, krmte jej červíky z ruky a dejte mu do pelíšku váš použitý oděv, aby si zvykl na váš pach. Jen tak se od vás nechá později vzít bez funění a pichlavé obrany a můžete ho za odměnu podrbat na bříšku. 🙂

Ježečci nejsou kousaví. Jistě, může se stát, že vás ježek omylem chytne za prst, ale je to spíš dáno jeho nevalným zrakem, zato extrémně dobře vyvinutým čichem. Pokud jste ježka krmili z ruky lákavou dobrotou, může se snadno splést a "ochutnat" váš prst v touze po nášupu. Pokud budete s vaším ježkem pravidelně manipulovat, poměrně rychle si na vás zvykne. Dá se tedy snadno ochočit.

Pokud máte představu fádního hnědého ježka, máme pro vás dobrou zprávu. Chovatelé v současnosti vyšlechtili na 92 barevných variet tohoto domácího mazlíčka.

Narozdíl od našeho evropského ježka, ježek bělobřichý neupadá do zimního spánku. Odpadá vám tak složité zazimování vašeho ježka. I přes jistá specifika v jejich chovu můžeme ježky s klidným srdcem doporučit i vnímavým začátečníkům.

Pokud se rozhodnete ježky rozmnožovat, nebudete potřebovat žádné speciální chovatelské zařízení (viz otázka bydlení). Ježek je na chov poměrně nenáročné zvíře.

Ježek nedisponuje pachovými žlázami a ani jeho moč nemá takovou ,,sílu zápachu´´ jako například u hlodavců.

Ježci samozřejmě mají zvukový repertoár, ale nijak výrazně se v tomto směru neprojevují. Nemusíte se tedy bát, že by svými hlasovými projevy rušil váš mazlíček sousedy.

Ježci jsou od přírody samotáři. Nevadí jim, pokud je budete chovat jako jedináčky. Ani pokud si ve svém nabitém programu na ně nevyčleníte několik hodin času jako je tomu například u psa.

Máte rádi teploučko? To ježek také! Ideální teplota je pro ježka mezi 24 – 26 stupni. Takže teplomilové – ježek je pro vás jako stvořený.

Přestože ježek z druhého bodlináče moc nadšený nebývá, s jinými živočišnými druhy nemá kupodivu zásadní problémy. Ve společné domácnosti se psem nebo kočkou může ježek v pohodě bydlet.

Pokud máte výstavní ambice a soutěživého ducha, i tyto touhy vám může ježek pomoci naplnit. Existují i výstavy ježků.

Co ježci nemají rádi a měli byste vědět? - Koupání ve vodě. Ježci jsou zvířata ze suchých oblastí a ve své domovině se skoro nesetkají s volnou vodou. Jakékoliv máchání ve vodě je velmi stresující záležitostí, hraničící až s jejich týráním. Proto ježky bělobřiché nikdy nekoupejte ! Pokud je Vám navrhována léčebná koupel, třeba při dermatologických potížích, vždy se zeptejte, zda existuje jiná možnost léčby a využijte raději méně stresující způsob.

Moc doporučuji vybrat si ježečka s průkazem původu od chovatele, který ví o původu svých ježků a dodržuje chovatelský kodex. Oproti tomu množitel nad těmito věcmi nepřemýšlí,prostě si pořídí pár, je mu jedno jaký, je mu jedno, co se narodí, dá samce a samici k sobě a čeká na miminka. Důvody těchto odchovů jsou takové, jako že jsou mláďata roztomilá, že by samička měla mít mladé nebo že se dají mláďata prodat.

Množitele z inzerátu poznáme celkem snadno. Nabízená mláďata jsou za docela atraktivní cenu, mají povětšinou barvu strakatou, perlu mezi barvami "klasik" nebo je velmi často uváděna barva salt and pepper, i když na nás z obrázku kouká krásně čokoládový ježek. Většina množitelů bohužel nedodržuje chovatelský kodex a zajímá je jen a pouze odchov mláďat bez ohledu na zdravotní stav rodičů a možné genetické onemocnění, které si ježci předávají nebo získávají příbuzeneckým křížením.

Chovatel oproti tomu nikdy nerozmnožuje zvířata bez rozmyslu. Chovatel se snaží odchovávat mláďata s perfektním zdravotním stavem, dobré povahy a pokud možno atraktivních barev. K tomu patří dobrá znalost předků chovných zvířat, jejich povahy, sledování zdravotního stavu chovaných linií a v neposlední řadě povědomí o genetice.

Chovatel páří pouze taková zvířata, u kterých je předpoklad, že mu dají mláďata dobré povahy, bez zatížení genetickými chorobami tak, aby měl kupující předpoklad koupě zdravého a přítulného mazlíka.

Mnoho lidí, kteří prodávají ježky, kupujícího neznalého věci vehementně přesvědčují o nutnosti pořídit si samce. Argumenty, jako že jsou samci mazlivější vůbec neberte v potaz. Není to pravda. Stejně tak, že jsou čistotnější, odolnější, menší a prostě úžasnější než samičky a vůbec celkově pro Vás vhodnější. Takto dokáže mluvit pouze člověk, který africké ježky snad v životě neviděl, nebo trhovec.

V tělesné stavbě mezi samcem a samičkou (kromě vnějších pohlavních orgánů) není na první pohled patrný žádný rozdíl. Povaha je záležitost individuální, každého jedince, a i u mláďat ze stejného vrhu může být jedno neuvěřitelně milé a druhé fučák, ne však v závislosti na pohlaví. Ježci jsou zpravidla čuníci. Výkaly rozťapané po celé ubikaci nejsou výsadou ani jednoho pohlaví, dělají to obě.

Sameček nemá žádný specifický pach, narozdíl třeba od samců hlodavců a i když v přírodě samci zpravidla bývají menší než samičky, v zajetí se vzhledem ke křížení různých druhů do pet ježka dneška váha pohybuje obvykle mezi 300-600g a jak nízká, tak i vysoká váha je úspěšně dosahována oběma pohlavími. Takže pokud jste si jistí, že víc jak jednoho ježka doma mít nebudete a nemáte žádné chovatelské ambice, je v podstatě jedno, jaké pohlaví si pořídíte. Dbejte hlavně na to, aby ježek byl zdravý a dobré povahy.

Pokud do koupě prvního ježka jdete už s myšlenkou pořídit si chovné stádo, pak kupte buď samce, nebo pár, nikdy však nezačínejte jen samičkou.

První doporučené krytí samičky se má odehrát mezi 6 - 12 měsícem věku. Ne dříve, protože samička není dospělá a dostatečně zralá vychovávat mláďata, ne však ani později, neboť dochází k fyziologickým změnám na pánvi, které můžou způsobit problémy při porodu a vůbec jsou starší matky - prvničky spíš špatné, než dobré. Často likvidují vrhy nebo se mláďata narodí neživotaschopná.

Prostě vše má svůj čas a není tomu jinak ani v chovu ježků. Samec se oproti tomu může zapojit do chovu prakticky kdykoliv, samozřejmě po dosažení chovatelské dospělosti (od cca 5 měsíců), pokud už to tedy není stařeček nad hrobem.

Pokud jste rozhodnuti pořídit si prvního ježka, najděte si především chovatele, který Vám bude ve všem nápomocný a oporou, ať se již rozhodnete pouze pro mazlíka, nebo budoucí pilíř chovného stáda. Jednejte na rovinu, řekněte, jaké jsou Vaše budoucí představy, i když v tu chvíli třeba značně mlhavé a dobrý chovatel Vám poradí, zda se pro Vás jím prodávané mládě hodí, případně mu není za těžko vybrat a poradit třeba mládě z jiného spojení nebo i od jiného chovatele, pokud vidí, že Vaše představy se neshodují s tím, co on Vám může nabídnout.

A u všeho přemýšlejte, prosím, několik kroků dopředu. Usnadníte tím vše hlavně sami sobě.

Jako vhodné bydlení pro ježky můžete použít:

• umělohmotné boxy

- Ferplast Maxi Multi Duna cca 99 x 51 cm

- největší box Ikea Samla cca 78 x 56 cm x 73 cm /130 l - ten je už poměrně malý, po naskládání všeho potřebného už nemá ježek prostor na pohyb, dají se dva propojit, případně zkombinovat s výběhem a používat ho jen na přespání

- box Obi Santos XXXL cca 78 x 58 cm - stejný případ jako Samla • boxy z osb - nespornou výhodou je, že si můžete nechat vyrobit rozměr na přání • terária - nutnost udělat dobré odvětrání kvůli vlhnutí a zápachu - pokud máte málo místa, tak můžete jít s ubikací do výšky a udělat ježkovi dvě patra - terárium může být opravdu pěkným doplňkem v bytě • předělané skříně - pokud nemáte peníze nazbyt, stará skříň může být po nutných úpravách dobrou variantou lze použít např. ručně vytvořený výběh z delší skříňky, kterou dáte dnem dolů nebo si koupíte plastový box maxi dunu (původně vytvořený pro králíky), s rozměry alespoň 90x50 cm pro jedno zvíře. Výška není důležitá, ale je dobré myslet na to, aby ježek stěny nepřelezl a nespadl např. z dřevěné průlezky.

Jako podestýlku můžete vybrat bezprašné hobliny (doporučuji Probiobed), do WC pak nehrudkující kočkolit, který umožňuje zvířatům "toaletu bodlin". Velmi vítaným zpestřením je miska s koupacím pískem pro činčily, ve které se ježci rádi "myjí". Misku je však vhodné v ubikaci nenechávat dlouho, neboť ježek se v ní vyválí a pak ji použije jako toaletu.

V boxu ježci potřebují nějaký domeček, úkryt, klidně i starou čepici. Ježci jsou hravá zvířátka, rádi si hrají a k tomu jim poslouží například latexové pískací hračky, různé krabičky a prolézací trubičky, mosty, kolotoče s průměrem min 30 cm. Ježci jsou samotáři, samci se proto chovají odděleně, samice se mohou chovat ve skupince.

Snad všichni víme, že ježek je převážně hmyzožravec a tedy by měl být krmen především hmyzem. Neméně důležitým doplňkem jsou ale (kočičí) granule, kterými ježkovi doplňujeme živiny, které mu ve hmyzí porci chybí a také co si budeme povídat, zjednodušujeme si jimi chov ježka hlavně my, lidé.

Bohužel mezi granule, které nejsou pro ježky vhodné jsou řazeny i společensky velmi uznávané značky, které si vydobyly přední příčky na žebříčcích krmiv psího nebo kočičího světa. Ježci však mají nároky tak specifické, že není možné tyto top značky při jejich výživě používat, aby to nezanechalo vážné následky na jejich zdravotním stavu.

Nebudu zde žádnou z těchto značek jmenovat, však otočit ten pytlík a přečíst si složení snad zvládne každý sám. Při výběru granulí budeme vycházet z obecných hodnot, které jsou pro dospělé ježky doporučené, tedy 30-35% protein (bílkovina), 10% tuk, poměr Ca:P = 1,5:1%.

Bílkoviny jsou složeny z aminokyselin. Aminokyseliny dělíme na esenciální a neesenciální. Ježčí tělo není schopno si je samo vyrobit, proto je velmi důležité, aby byly esenciální aminokyseliny obsaženy v každodenním ježčím žrádle.

Volíme granule s vysokým obsahem masa. Opravdu masa a ne vedlejších živočišných produktů a masových derivátů. Pod těmito pojmy se skrývají takové věci, jako peří, rohovina, srst, odpad z kafilerie apod., což by si určitě nikdo rozumný ke krmení svého mazlíka nevybral. Pozor také na neurčité termíny jako je např. telecí, ovce apod. Na rozdíl od kuřecího prsa si pod těmito pojmy opravdu nemůžeme představit, co vše z ovce bylo použito a klidně to mohly být i ty paznehty a kus vlny…

Vyhýbáme se také granulím s obsahem ryb. Jednak je rybí bílkovina ač jedna z nejjednodušších pro ježky nestravitelná, druhak po takových granulích ježčí výkaly poměrně dost páchnou.

Docela zajímavou složkou jsou škvarky. Nezní to sice tak vznešeně jako maso, ale je to výborný koncentrovaný zdroj živočišné bílkoviny, který obsahuje minimum tuku a popelovin. Jednou z jeho výhod je fakt, že je vedlejším produktem při výrobě lidské potraviny - sádla nebo loje, tedy se jedná o surovinu velmi kvalitní.

V ježčí stravě by měl být bílkovin dostatek, no nic se nemá přehánět. Při vyšším procentuelním zastoupení dáváme slušně pokouřit ježčím ledvinám, což se nám v jeho stáří docela jistě vymstí. Z rostlinných bílkovin dosahuje nejvyšší stravitelnosti obilný lepek.

Pozor na lepek pšeničný, který je často zdrojem alergických reakcí a zažívacích problémů u ježků. Pšenice je v ježčí stravě kontroverzní potravinou, které se raději vyhneme velkým obloukem.

Proteiny z luštěnin jsou stravitelné podstatně hůře, u zeleniny snižuje trávení bílkovin velké množství rostlinné vlákniny. U ježka, který má trávicí trakt velmi krátký, uzpůsobený trávení hmyzu a masité stravy a není tak schopný jakékoliv rostliny vůbec zpracovat, je tedy problémem strávit nejen granule obsahující mnoho obilné složky, ale i složky zeleninové či luštěninové, kterou v poslední době velmi často používají výrobci tzv. grain free krmiv.

No jo, ale nějaké plnidlo v těch granulích prostě být musí, protože kdyby se vyráběly pouze z masa s troškou zeleniny, byly by tvrdé jak štolverk. Z těch běžně používaných tak vidím pro ježky jako nejmenší zlo rýži, oves, kukuřici, brambory a batáty. Tím se dostáváme k další významné složce potravy, kterou ale žádný výrobce granulí nikde neuvádí, a tou jsou sacharidy.

Sacharidy dodávají buňkám energii a pokrývají cca 30 % denního energetického příjmu. Zbytek pak obstarají tuky a především bílkoviny (proto ježek potřebuje vysoko proteinovou stravu). Některé buňky jsou na příjem sacharidů odkázané částečně (mozek, kůra nadledvin či sítnice), některé úplně (červené krvinky).

Organismus využije sacharidy jako okamžitý zdroj energie nebo si je uchová do zásob v játrech a svalech. Pokud jich přijme více, přemění je na tuk. Zásoby ze svalů pak tělo čerpá v případě, pokud je ježek velmi aktivní nebo pokud nežere.

Stačí, aby více než jeden den hladověl nebo se nadměrně fyzicky namáhal a zásoba je pryč. Malou zásobu sacharidů, nutnou pro přežití dokáží vyrobit játra, případně ledviny, nicméně jako zdroj energie bude tato zásoba nedostatečná. Organismus v tomto případě sahá pro energii do tukových zásob a poté i do bílkovin (ježek ztrácí svalovou hmotu).

Obsah stravitelných sacharidů v granulích si snadno vypočítáme, když od čísla 100 odečteme procentuelní obsah bílkovin, tuků, vlákniny, popela (minerálních látek) a vlhkosti. Ježek by měl mít v krmné dávce optimálně 20 - 40 % využitelných sacharidů.

Nadbytek sacharidů je v těle přeměněn na tuk a ukládán. To vede ke vzniku obezity, přispívá k rozvoji diabetu, tvoří se zubní kámen a co je nejdůležitější, je to spouštěcím faktorem pro jaterní lipidózu. Játra sice mají nějakou regenerační schopnost, ale taky nevydrží všechno. A týká se to i ježků drobných a hubených, které majitelé s dobrým úmyslem aby přibrali krmí vysoko energetickým krmivem, nezřídka i s vysokým procentem tuků.

Nezapomeňte, že sacharidy snižují stravitelnost bílkovin ve střevě. Lehce stravitelné škroby (rýže, oves) o 5%, hůře stravitelné sacharidy obsažené v luštěninách až o 20%! To je další z důvodů, proč krmení GF granulí, které namísto obilovin obsahují luštěniny ježkům silně nedoporučuji.

Tuky jsou velmi bohatým zdrojem energie a patří k nejlépe stravitelným živinám. Tuky živočišné jsou hodnotnější, než tuky rostlinné. Obsah tuku v krmivu rozhoduje o jeho energetické hodnotě, protože ve srovnání s bílkovinami a sacharidy mají více než dvojnásobné množství energie. Kromě toho tuky poskytují zdroj esenciálních mastných kyselin z řady omega 3 a omega 6 a umožňují využití vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K). Zvyšují také chutnost krmiva.

Ježky krmíme nízkotučnými krmivy (ideálně do 10%) především proto, že poměrně velkou část z denní dávky přijmou v hmyzu a také z důvodu, že ježek přebytečný tuk ukládá nejdříve v orgánech, především v játrech, což často vede k jejich kolapsu.

U popelovin (ano, opravdu je tak nazýván obsah minerálních látek, nikdo do granulí nedává popel z kotle) dbejte především na to, aby byly přidány v formě chelátů, tak jsou pro tělo nejlépe využitelné. Výbornými zdroji minerálů jsou např. mořská řasa kelpa nebo pivovarské kvasnice, které pro ježky také můžete využít. U ježků, kteří trpí často záněty močových cest by obsah minerálních látek v krmivu neměl překročit 3%.

Z minerálních látek je důležitý hlavně obsah vápníku a fosforu, tedy především jejich poměr, který by měl na díly být 3:2. Především lidé, kteří krmí ježky převážně červy by na tento poměr měli dát obzvlášť pozor, neboť červi mají ten poměr přesně opačný a v případě, že není vápník vhodnou formou doplňován, může dojít k odvápnění ježka, což se projevuje neurologickými projevy až parézou končetin, můžou se objevit I zlomeniny a ztráta zubů.

Bohužel, krmiva, která jsou na našem trhu dostupná s touto ježčí potřebou tak nějak nepočítají, protože jsou určena pro kočky, takže pokud nechcete doplňovat vápník externě, musíte si vybrat krmivo, u kterého se ten poměr nejvíc blíží ideálu a omezit konzumaci červů.